CNC Fórum

Ahojky Bene
tehdy se říkalo HYDROFINIŠ v podstatě pískovací kabině kde vzduch byl nahrazen vodou ...
ZPA-Košíře
Původně soukromá továrna na optické přístroje "Srb a Štýs"
Vyráběli přesnou optiku-mikroskopy a za války samozřejmě pro wermacht ,po válce ji majitelé opravdu darovali státu, ještě v čtyřicátém pátém před znárodňováním a neměli na krku žádný škraloup za spolupráci s nacisty
Děda se s původními majiteli za první republiky znal ,byl ředitelem Zbrojovky Brno závod Praha ,později Narex a jiné...
Ostatně dostal po válce takzvaný "malý dekret"=to byla ta spolupráce ,ale měl v továrně dvě odbojové skupiny ,tu prozápadní a komunisty-ti ho pak obhájili
, protože k žádnému zatýkání za války nikdy nedošlo a to se tajně vyráběly zbraně po celou válku ,stál kvůli tomu týden v "pečkárně" na gestapu s nosem u zdi .
V době kterou pamatuji se tam vyráběly snímače děrné pásky - optické ,kromě dalšího speciálu
Na součásti z mosazi se právě používal před aplikací tvrdochromu ten hydrofiniš vypadaly jako velice jemně matované ,brusivo bylo korundové .
Paní mi finišovala součástky na zesilovače za Sparty
Pracovala jsem na zkušebně polovodičů ,největší objem zkoušení a výběru byl na fotonkách aby měly stejné parametry ,sedělo tam bab jak ve třídě u lavic a na jednoúčelových přípravcích měřily a podávaly si krabice-výmětu byly desítky kilogramů a vracel se do Tesly tedy ty funkční ale pro nás nevhodné...
Tranzistory se vybíraly i na teplotní charakteristiky a lázně ve kterých se celé sady koupaly byly v trafo oleji....
Pak se odmastilo a značilo sestavami barevných bodů místo štítků co dávala tesla ...
Hodně dávná historie docela špičkové výroby

pravda pravdoucí,
hydrofiniš je dneska definován jako - Mají velmi široké použití. Lze v nich provádět čištění, odrezování, vyhlazování, zdrsňování nebo leštění součástí i velmi složitých tvarů a velikostí, z různých druhů materiálu. Lze jimi upravit základní materiály pod povlaky a jsou vhodné i k dosažení konečné úpravy povrchu. K otryskávání se používá korund, k leštění balotina. Oboje v kapalné suspenzi s antikorozním účinkem, takže otryskaný povrch je chráněn ještě několik týdnů proti oxidaci.

Proti klasickému suchému tryskání mají tyto tryskače následující výhody:
Bezprašný provoz - jemnější až sametový povrch - možnost leštění - možnost protahování dlouhých (i několikametrových) předmětů, např. profilů - velmi nízká spotřeba brusiva i balotiny.

Přesně jak říkáš ,
ta kapalina vypadala jako řezná , ale nechtěla jsem to komplikovat...
než došlo na galvaniku nesmělo to korodovat a první lázeň byl hydroxid tedy docházelo ke zmýdelnění oleje atd...
Tryska finiše se podobala těm dnes používaným na vodní paprsek a byla to nejdražší embargovaná součást ze západu i když i v CCCP je měli (obsahuje bór)
Dnes to jde celkem snadno napodobit s pomocí vysokotlakých čerpadel myček typu wap a přisáváním písku ale i korundu
-jsou na to běžně dostupná jednoduchá přídavná zařízení ,samozřejmě bez odolných trysek,cena se pohybuje do tří tisíc..tahle byla malé součásti ..
třeba zde :
http://www.j-kesselshop.de/reinigungsge ... t-kraenzle" onclick="window.open(this.href);return false;

Rád bych si udělal omílací buben. Poradíte někdo vhodný materiál na omílání malých duralových dílů? Potřebuji jen sjednotit povrch po frézování.Dík.

Zažil jsem řemeslníky, kdy do míchačky na maltu z OBI dali tři lopaty písku a hliníkové odlitky a nechali to přes noc. Tím jak byl písek suchý a prášilo se, tak byla zasviněná jednak celá místnost a potom chlapci zmršili hydraulické hůžky, protože ráno jen co vypnuli míchačku, tak šli stříhat nějaké plechy.

Martinhora píše:Rád bych si udělal omílací buben. Poradíte někdo vhodný materiál na omílání malých duralových dílů? Potřebuji jen sjednotit povrch po frézování.Dík.

buď si nakoupit ty trojhránky a nebo křemený písek.
Pak ti stačí i ta blbá míchačka z OBI, jen nezapomeň na vodu. Na sucho je to svinstvo

No myslel jsem, že bych udělal něco jako sem dávala fotky Pavlaxy - buben by byl kompletně uzavřenej, takže by se neprášilo. Mám tady takovej jemnej korund na pískování skleniček, tak to asi skusim, co to provede ....

A nestačily by na dural skořápky, z vlašských ořechů?

Po nějaké době ještě přiživím toto téma. Se mi konečně povedlo nafotit moji provizorní omílačku z dílů, co dům dal. Kdysi jsem ji narychlo setavil podle doporučení starého praktika na pár pokusů se zinkovými odlitky. Už 15 let na ní občes omílám nerez výpalky centimetrových rozměrů. Guma z dodávky 195/14, omílací tělíska trojúhelníková 4x4 (málo), dost vody a otáčky gumy cca 25/min.

Parádní recyklace
Jaké kolo máš uvnitř ?

.. dobrý, myslím že to žene přímo ta kulatinka za běhoun

Uvnitř gumy je jako dekl omílacího prostoru nacpaný pruh pěnové gumy, myslím, že se z toho dělaly podrážky na boty. Tloušťka asi 8mm. Je to lehké ale tuhé, dobře to drží tvar. Bez toho občas vyskakují omílané kousky.

Na té kulatině uvnitř gumy jsou 2 vymezovací kroužky, aby guma nepadala.

Tak tak, pohání to přímo ta kulatinka.

Ještě detail vnitřního krycího a protivypadávacího gumového pásu: