Těch elektrodových rychlovařičů bych asi někde v baráku pár vyhrabal - i litrový by tu měl být! Kdysi bývaly populární zejména mezi elektrikáři a coby fušky šly docela na odbyt.
K vrtákům:
Ačkoliv jsem také ročník 45, naostřit vrták v ruce tak,jak to umí bázmek, do kterého chlap na videu (výše uváděném) mlátí kladivem, se mi ani s brýlemi na nose ne a ne a ne - nedaří! Nedaří se to ani sousedovi-dědulovi, který je ještě opár let starší a nesrovnatelně se mnou šikovnější a zkušenější. Nedaří se to vlastně nikomu, koho osobně znám. Ten vysmívaný kývavý přípravek je na průměry vrtáků cca 5 - 13 mm prostě lepší!
Protože jej mám už dost jetý (koupil jsem ho asi před 20 roky za cca dvě stovky) a je poněkud kovářské konstrukce i provedení, chci si udělat podobný v principu stejný, ale robustnější a přesnější. Proto jsem se zde - doufám, že zdvořile - zeptal na způsoby orientace os vrcholových kuželů. V mojí skromné domácí knihovně (Černoch, Dobrovolný a pod.) nic vysvětlujícího nenalézám, o Weisskerově patentu mé knihy mlčí. Taktéž o velikosti přesazení obou kuželů vůči ose vrtáku a radiusu základny kužele (vzdálenosti osy kývání od brusného kotouče) nemohu nic nalézt. Hmm... Poradil by mi někdo? Nějakou literaturu či poznatky z praxe? Washburne nebo Weissker? Nebo u malých vrtáků (pod cca 6mm) místo kuželů brousit jen přesazené válce? Asi se vyjadřuju blbě a málo srozumitelně - omlouvám se, nejsem strojař, správnou a srozumitelnou hantýrkou, žel, nedisponuju. Ale snad výše uvedené nákresy pomohou dešifrovat o co mi jde. Díkes!
Všechno, co může počkat do zítřka, klidně počká i do příštího týdne. ;-)
