Pokud ztratí referenční bod a korekci (prostě to nemá uložený) a nemůže najíždět a popojíždět jako v normálním systému na "velké" mašině tak si musí najet na "škrtnutí". Jakmile si bude najíždět na škrtnutí, tak i s optikou se pod cca 0.02 nedostane a pokud tu mezeru znovu "prohrábne" nesouměrně o těch 0.02, tak to kolo může použít akorát do kukaček . Pokud by tu děličku chtěl používat na brusce, tak to je ještě horší - jediné, co by mu mírně pomohlo je najíždět na Kistlera (vibrační snímač škrtnutí) a i tak to bude pomalé, nepraktické a vůbec na pikaču..fmodel píše:To je problém levných řešení ,byl by potřeba nkodér .milan584 píše: Zajímalo by mě,
Prostě nula musí jít najíždět s přesností adekvátní celému pohonu a korekce se nesmí ztratit - když "to" vypnu a zapnu, tak v přesnosti zařízení to musí být schopné znova zopakovat předchozí cyklus a to navíc bez toho, abych se v tom musel půl hodiny vrtat, hledat v menu, něco najíždět a vůbec riskovat, že udělám naprosto zbytečnou ránu.
Mj. tohle všechno vůbec nesouvisí s nějakým kodérem - protože aby to bylo lepší než ten krokáč a pořádný převod (jako je v tom mojem SIPu), tak by musel mít absolutní kodér s dostatečným počtem kroků a to v tomhle threadu nemá ani smysl rozebírat, co by stál za neuvěřitelnou raketu
Jinak pokud náhodou má autor chuť do toho Arduina ten kodér dodělat, mě to nevadí, já ho klidně použiju - mám tu celkem ultra, průchozí (s dírou skrz naskrz) "zachráněný" z Schaublina, 18000 kroků.