To čo si našiel je chemická depozícia. Myslím, že tvrdochróm sa robí iba elektrochemicky.
Je to v tom Škeříkovi tu z fóra na str. 95:
oxid chrómový 250g/L
kyselina sírová konc. 2,5 ml/L
Pracovná teplota kúpeľa 25-65°C, prúdová hustota 20-100A / dm2.
[/quote]
No,to už je trošku lepší.Jenže to je jen teorie.Chybí tu,že lázeň musí obsahovat chromchromát,který v nově nasazené lázni není,takže se lázeň nejdřív musí rozpracovat,což je,že se v ní něco pokovuje v nepříznivých podmínkách( jiná plocha anod ku katodám), ne výrobek,ale třeba kus materiálu nebo zmetkový výrobek,který pojedeš potom (udělá to nepoužitelný povrch)..Taky je možnost,přidat k nově nasazené lázni něco lázně staré,která ten trojmocný chrom obsahuje.Potom v provozu už si chromovačka sama udržuje potřebnou koncentraci chromchromátu,pokud ovšem nepracuje trvale v těch zmíněných nepříznivých podmínkách,což znamená třeba trvalé chromování otvorů,kde je plocha anod v poměru ke katodě trvaleji výrazně menší.
Tak něco málo rad,když už někde přijdete ke kyselině chromové a budete chtít pokusničit:
Zdroj musí být tvrdý (lázeň má velkou vodivost) a spolehlivý,nepřipadá v úvahu pokovování (které může trvat i desítky hodin,podle tl.vrstvy) přerušit a třeba druhý den pokračovat.Teplota-při pětadvaceti stupních neuděláš nic,natož pořádný povrch.Lázeň tohoto složení bude dobře fungovat mezi 50-60 °C, to ale neznamená,že v těch deseti stupních může kolísat, je ideál,když se vejdeš aspoň do pěti stupňů rozkmitu. Není to tak jednoduché-na začátku se lázeň musí nahřát(chce to těleso v keramickém,nebo skleněném obalu,veškeré kovy totiž chromovačka napadá) a protože se při práci vlivem velkých proudů zahřívá,je potřeba ji chladit-pokud není dost velká,aby přebytěčné teplo odvedla a vysálala. Další nemalý problém je,že velký procházející proud způsobuje velký rozklad vody na kyslík a vodík.Lázeň u elektrod vaří a bublinky plynu s sebou strhávají i chromovačku,takže se nad lázní dělá mlha. Kam padne,tam leptá. Na kůži to udělá žluté fleky, látky to prožere,na dlažbě to zanechává skvrny.Z chromovačky při provozu jde taková hnědá mlha,nepochybně velmi zdravá. Chce to odsávání,které tu lázeň pochytá,protože se dá vrátit zpátky,nebo chromovat někde na tichém odlehlém místě,kde není ani živáčka ani mrtváčka. Četl jsem taky o tom,že se chromovačka pokrývala hladinou oleje,ale že se to neosvědčilo,v praxi jsem to nikdy neviděl. Dneska se používají přísady,které tvoří na povrchu lázně pěnu,nebo se tam sypou pingpongové míčky. Oboje je docela účinné,ale doma se to těžko zavádí..
Oplach aspoň dvojí,protože hodně lázně se vynáší na povrchu ochromovaných věcí.První oplach se shromažďuje a dolévá se zpátky do chromovačky,jelikož při provozu se jí dost vypaří a rozloží.Krom té odpařené vody se chromovačka při provozu doplňuje podle potřeby kyselinami( sírovkou podle oka, hlavně když málo zabíhá,protože se její obsah od oka blbě stanovuje) a chromovou,to se zase nejjednodušeji zjistí podle hustoty lázně. Na přesnější analýzu je třeba chem. rozbor,který v garáži neuděláš.
Při chromování je vhodné mít (anoda je z olova s přísadou antimonu a stříbra- asi nejjednodušší je olovo z autobaterie) anodu která je plochou cca stejně velká jako chromovaný předmět,nebo ta část,která se pokovuje. Je dobře-pokud je to možné,aby anoda od katody byla na celé ploše stejně vzdálená,musí tam také být prostor,aby mohl vznikající plyn odcházet. Ostré rohy je třeba přistínit nebo kolem dát drát,který stáhne proud z rohů,které se nebudou připalovat a nebo neúměrně narůstat..Všechno, co je ve styku s chromovačkou musí být z olova nebo z plastu (nebo dobře izolováno),jinak se to rozpustí a zkazí to lázeň.
Chromování: pokovovaný předmět odmastit,stačí otřít hadrem s vápnem,o zbytek se postará chromovačka. Potom zapnout proud a vložit do lázně. Předmět se nejdřív musí naleptat, v galvanovnách na to mají extra vanu ( v ní je stará chromovačka),kam se předmět založí pod proudem (pozor,naleptává se při opačné polaritě,tzn. předmět jako anoda!!!) a chvilku se tam nechá(úplně stačí půl minuty) Prac. podmínky stejné,jako při chromování,teplota i proud. Pak se vypne proud,předmět se vyjme ,zapne proud v opačné polaritě(předmět jako katoda) a založí se do chromovačky.V té flašce bude stačit ,když se bude dělat naleptávání rovnou v chromovačce jen přepojením polarity. Ta nevýhoda,že se chromovačka znečistí rozpuštěným kovem(v našem případě železem-barevné kovy se před chromováním nenaleptávají) tolik nevadí,protože lázeň nebude v provozu každý den celý rok,ale jen příležitostně.
Při chromování platí-nesmí se přerušit proud,jinak to může špatně dopadnout.Vrstva by se měla dělat celá na jednu dobrou. Pokud má být vrstva silnější,jde sice předmět vyndat a obrousit a pak dochromovat,na prvních pár pokusů to ale určitě nevyjde,má to své záludnosti,o těch zas jindy.
Předmět se tedy založí pod proudem do lázně( železo jde i bez proudu,barevné kovy se ale v lázni bez proudu okamžitě zpasivují a dál už s nimi nehnete) a nastaví se na začátek proud.. Jaký?Zase to jde odhadnout,ale ne napoprvé.. Chce to hodně zkoušet,ale na začátek bych poradil na malé díly tak 80 až 100A/dm. Chvilku nechat a poté ubrat proud na něajkých(podle tvaru a velikosti) řekněme 50A/dm. Ten už je potom po celou dobu třeba ponechat ve stejné intenzitě .Pokud se totiž proud během chromování změní,většiou se vrstva odloupe.Není dobré přerušovat chromování,např kvůli měření,kolik toho tam "narostlo" vrstvy se můžou rozdělit a v každém případě povlak zmatní( to je pro případ ozdobného tvrdochromu).Pokud se předmět z chromu vyndavá,tak pod proudem,rychle vytáhnout,změřit,a šup tam zpátky,předmět je teplý a chromovačka ,která ulpí na povrchu rychle oschne-zase možný zdroj problémů.V žádném případě neoplachovat!A pak už jen podle požadované tl. vrstvy několik desítek minut až hodin čekat,co z toho vyleze,občas dolít oplach jako náhradu za vyprskanou lázeň a číst si odborné rady..
Když se to povede,může třeba dokonalý nonius od nejmenovaného mistra zde též působícího vypadat ještě o padesát kaček profesionálněji:-
))
No a když se to nepovede,tak zavěsit jako anodu do roztoku louhu,nebo ,kde nehrozí riziko navodíkování povrchu do zředěné teplé HCl a znovu a líp..Voda stačí vodovodní,lázeň není choulostivá na nečistoty.