pokud je axiální vůle (vůle, ne pružení a i pro pružení je 0.02 příliš) za chodu (tj. těsně po zastavení, v ohřátem stavu provozem) dvě stovky, tak určitě je něco špatně - a z hlediska logiky věci to nemůže být jinde než v té přední trojici (respektive dvojici a tomu proti). Pokud je tam skutečně vůle, tak rozhodně nemůže po demontáži jíz ztuha vnější mezikroužek mezi dvojicí a tím třetím ložiskem - protože vůle je prostě vůle.
Pokud máš mezikroužky správný (rozměr) a jsou to skutečně univerzálně párovatelný ložiska a nejsou náhodou zmetkový (prostě jsou tam ty rozměry co míjí mít na čelech pro univerzální párovatelnost), tak můžou být pouze dvě věci blbě - celý ti to běhá v vřeteníku (málo pravděpodobný), a nebo je to blbě stažený tou trubkou dohromady (ta přední trojice).
Vřeteno z sezimácký mašiny (SAB) jsme tahali (bylo mi ho líto vyhodit) když jsme šrotovali mašinu, relativně nedávno a jediný, co k tomu můžu dodat, je, že mě překvapilo, jak velký
byly přesahy na vnitřních kroužcích ložisek - oproti Schaublinům to vůbec nešlo srovnávat - tam je všechno tak "hodně ztuha nad rukou, ale žádný násilí". U SABa to byl problém vůbec dostat ven
. V vřeteníku to pak bylo stejně jako u Sch - tj. ztuha rukou.
Takže (můj odhad) máš to blbě stažený tou maticí, tj. bordel mezi, a nebo malá axiální síla od matice, takže se to úplně nestáhlo jak mělo. Tohle není malá mašina, když tam je větší přesah, tak to stáhnout předpokládá celkem velký moment na té matici. Ta matice při dotahování by měla jít úplně natvrdo - tj. žádný pružení.
To, že to s dvěma stovkama axiální vůle kmitá při píchání je naprosto normální - protože je tam prostě vakl (nejen axiální ale i radiální).